Vlastně nevím co psát. Mám v hlavě spoustu myšlenek a tlak na ně je uspořádat v čtivý text.
Je to vlastně taky hrdinství, že vůbec něco píšu.
Je to obrovská svoboda, která je mi velkou výzvou – piš co chceš!!!
To je podobné s tím, dělej co chceš….jdi za tím co chceš a co tě těší a vyživuje. A co může skze tebe pomoci i druhým….
Uf, jestli jste dočetli až sem, tak děkuji…jste též hrdinové anebo jste zvědaví podobně jako já? 🙂 Co z tohodle bude? 🙂
Jsem schopna se nadchnout pro mnohá témata, která život nabízí. Od možnosti jak řídit auto ve smyku, přes divotvorné živočichy žijící na dně oceánu až po japonské kresby a poezii.
Život je přece tak nádherně barevný…
Musím se usmívat jakou mám radost, že už jsem napsala 145 slov a ani to tak nebolelo:-) Nu tedy pokračuji…
Život je přece tak nádherně barevný, je v poslední době věta, která je mou průvodkyní. Začala jsem se totiž pořádně po tom našem krásném světě rozhlížet. A uviděla v něm po dlouhých letech i sebe.
I mou barevnost, tvořivost, hravost. Mé talenty, vášně, možnosti. Mé vzteky, slabosti, temnoty. Mou hloubku, moudrost, jemnost. Mou lásku, křehkost, zranitelnost.
Všechno to jsem já a je neuvěřitelné, že to všechno se do mě vejde 🙂 A mnohdy to koná současně, někdy se podporuje někdy spolu bojuje. Ale tvoří to můj život, tvoří to mě.
Jsem to celé Já v tom nejčistčím záměru moudrosti Stvoření.
A to celé mě posílá na kolena s hlubokou vděčností a obrovskou radostí za to, že můžu žít svůj barevný život.
Že můžu býti hrdinou svého vlastního života….
Ps: vzkaz pro ty kdo dočetli až sem: „ Vy Také “ 🙂
S láskou
Marci