Dotýkáním tebe, dotýkám se sebe

Přihlásit se na kurz klasické švédské masáže jsem nikdy nechtěla. Ale potřebovala jsem papír na živnost, abych se mohla osamostatnit a být konečně svou paní. Jak moc jsem nechtěla, tak stejně tak moc jsem byla z kurzu nadšená.

Sešli jsme se úžasná parta lidí s různou motivací i životním příběhem. Stala se z nás bez nadsázky taková malá masérská rodina. Možná byla ta vzájemná blízkost nás všech ještě umocněna i tím, že jsme se před sebou vlastně pořád svlíkali, ale to bylo přeci potřeba ke studiu 🙂

No a třešničkou na dortu nám byl skvělý učitel Ondra.

Mladý sympaťák, s lidským přístupem, nadupaný vědomostmi a 100% profík. V životě jsem měla jen jednu profesorku, na jejíž hodiny jsem se bála i těšila zároveň. A druhý byl Ondra. Byla jsem nadšená, ačkoli jsem do kurzu vstupovala s tím, že přece potřebuji JEN ten papír.

Naučila jsem se od něj především péči, profesionalitu a obrovskou pokoru ke každému klientovi, jeho potřebám a přáním. Dále důkladnou metodiku, potřebnou anatomii a i malé know how jak vykročit k masérskému podnikání.

Když jsme úspěšně prošli závěrečnými zkouškami, každé z nás žen donesl růži a s šibalským úsměvem řekl: „ Tak a teď všechno co jsem vás učil zapomeňte a masírujte srdcem “….

Měla jsem tedy TEN papír…

Začala jsem masírovat, navštěvovat další kurzy masážních technik a ochutnávat, která co nabízí. Všechny mě inspirovaly a v každé jsem objevila kus něčeho i pro sebe. Věděla jsem, že jdu správným směrem. Cítila jsem radost, že mohu pomáhat a ještě mě to baví a naplňuje…Celá jsem zářila.

Pořád jsem ale cítila, že přijde ještě něco dalšího, něco ještě více mého.

Přišlo za krátko. Kurz kraniosakrální osteopatie.

Něco málo jsem o této metodě slyšela, ale ani jsem nechtěla zjišťovat nic víc. To málo mi stačilo se rozhodnout a nastoupila jsem na roční výcvik u MUDr. Janičky Holubové.

Byli jsme v kurzu 4 posluchačky a intenzita výuky i praxe byla neuvěřitelná. Nechce se mi ani opakovat jak výjimečnou jsme měli učitelku, ale nemůžu jinak. Měla jsem prostě obrovské štěstí potkat se s takovými lidmi.

Roční kurz plynul ve svých vlnách a my poznávaly dřív nepoznané :

•  naslouchání tělu skrze dotek
•  respekt a víra v hlubokou a laskavou moudrost těla a jeho samoléčivé schopnosti
•  očekávání bez očekávání
•  záměr neléčit
•  bytí teď a další…

Dalo by se psát dál o metodice, kazuistikách, indikacích, otázkách víry a nevíry, úspěšnosti, dějinách vzniku a zakladatelích, školách a směrech, lékařském pohledu u nás a v zahraničí….

Ale to někdy příště…..

Pro mě je v tuto chvíli, v tento čas, tento přístup ke klientovi ( i ke mně samé ) ucelený a jednoznačně platný ve své moudrosti a čistotě.

A za to, že mi vstoupil do života, vyslovuji velké

Děkuji